Ve dnech 24. a 25. srpna se ve slovenském Martine konal další ročník soutěže nejlepších světových nohejbalových klubů Světový pohár UNIF 2024.

MNK Modřice do něj nastupovali jako obhájci titulů ze dvou předchozích ročníků, které se konaly v Modřicích a maďarském Hajdúszoboszló.

Výprava odjela v pátek po obědě z naší tradiční základny na restauraci Sokec. Kromě vedení klubu zastoupeného předsedou Jahodou a místopředsedou Guldou jako hráči jeli Rosenberk, Pospíšil, Kop, Hanus, Višvader, M. Svoboda a Kolouch. S výpravou také cestovali pracovníci České televize Kozák a Černohlávek.

Cestu nám tradičně zpříjemňovala domácí sekaná od paní Černohlávkové a v podvečer jsme dorazili do Martina, kde nás přivítal luxusní Hotel Turiec. Zde byli všichni účastníci ubytováni. Večer jsme absolvovali tradiční technický meeting a následně jsme na hotelu „ladili sestavy“ na první hrací den.

Přihlášených 9 týmů ze Slovenska, České republiky, Francie, Maďarska, Rumunska, Španělska, Polska, Itálie a Iráku bylo rozděleno do tři hracích skupin.

V naší skupině byl prvním soupeřem tým z Iráku Shahraban Sport Club. Jeho základ tvořili známí hráči z letošního Mezinárodního tréninkového kempu v Modřicích doplnění o starší hráče. U iráckého nohejbalu je v posledních dvou letech vidět největší progres mezi všemi zeměmi. Jejich pobyty na tréninkových kempech v Evropě i tvrdá práce u nich doma přináší zasloužené ovoce. O kvalitě Iráku jsme se tak mohli přesvědčit hned v prvním našem utkání. Ve skupinách se hrálo na tři zápasy v pořadí singl, dvojice a trojice a do tabulky se počítaly vyhrané sety. Jan Hanus dokázal nebezpečného iráckého siglistu porazit 2:0 a šlo se do dvojek. V nich sestava Kop a Višvader svedla tuhý boj se svým soupeřem. Ten se prezentoval fantastickou mezihrou a naši hráči se notně zapotili. Těsná výhra 2:1 mohla také dopadnou obráceně. Následoval zápas trojic, kam nastoupili hráči Svoboda, Kolouch a Pospíšil se střídajícím Hanusem. Opět jsme se soupeřem svedli tuhý boj a stejně jako dvojice jsme i trojice vyhráli těsně 2:1.

Jako druhý tým jsme vyzvali polský Top Spin Wójcin. Na singla jsme postavili mladého Patrika Koloucha. Jeho soupeřem byl velezkušený polský singlista s nám lahodně znějícím jménem Sliwka. Ten ukázal své dovednosti a zkušenosti a našeho mladého hráče porazil s přehledem 2:0. V utkání jsme tak museli dotahovat. Dvojice i trojice však už byly jasně v naší režii a po dvou hladkých výhrách 2:0 jsme v utkání zvítězili 2:1 a postoupili přímo do semifinále.

Tím pro nás sobotní boje skončily a odpoledne jsme v rámci „tmelení kolektivu“ kromě jiných místních lokalit navštívili i utkání třetí nejvyšší slovenské fotbalové soutěže mezi Martinem a bratislavskou Račou.

Systém turnaje poslal vítěze skupin do semifinále a je doplnil nejlepší tým z druhých míst, kteří spolu v neděli dopoledne odehráli kvalifikaci o postup. V ní se střetli hráči Iráku, dále francouzský Nantes Laetitia Tennis Ballon a rumunský Victory Cluj-Napoca. Týmy umístěné na třetích místech skupin i polský mistr Top Spin Wójcin, Italové z Futnet NAC Curtatone a španělský klub FUTNET COSLADA zůstaly v neděli mimo závěrečné boje.

Nedělní dopolední kvalifikace o jedno semifinálové místo byla velmi vyrovnaná. Iráčané na úvod porazili francouzského mistra a rázem byli hlavními aspiranty na postup. Francouzi však porazili Rumuny a ovšem mohli rozhodnout Iráčané ve svém posledním zápase s rumunskou Kluží. Tady však nepochopitelně nepostavili své silné sestavy a po prohře 1:2 rozhodoval o postupu, při stejném počtu bodů všech tří týmů, počet získaných setů. A tady Iráčané o jeden set „ostrouhali“.  Nic nepomohla bouřlivá reakce a divení se jejich vedoucího a postup nakonec pro sebe o jeden set získal francouzský Nantes Laetitia Tennis Ballon. Ti však do semifinálových bojů nastupovali bez jednoho v kvalifikaci zraněného hráče jen s minimálním počtem hráčů, a tedy ve čtyřech.

Zápasy od semifinále už byly vysílány na kanále SportBro a finále pak i na kanále ČT Sport plus přímým přenosem. Tyto zápasy společně s osvědčeným komentátorem ČT Martinem Kozákem spolukomentoval i Petr Gulda.

Semifinále proti nám postavilo právě Francouze.  V úvodním singlu dokázal Jan Hanus vyhrát 2:0 a stejné výsledky dosáhla dvojice Rosenberk a Kop a trojka Pospíšil, Rosenberk a Hanus. V závěrečné trojici došlo však ke zranění dalšího francouzského hráče.

Ve druhém semifinále slovenský NO KAC Jednota Košice také hladce přehrál svého maďarského vyzyvatele Balatonakarattyai Lábtenisz Klub 3:0.

Zápas o 3. místo se však neodehrál. Počet hry schopných členů francouzského týmu už byl pouze tři, a tak do utkání nemohli nastoupit. Bronz tak „spadl do klína“ Maďarům.

Očekávané slovensko-české finále mohlo začít. Systém utkání od semifinále byl, že se hrálo do dosažení třetího zápasového bodu v pořadí singl, dvojice, trojice, dvojice a singl. Do druhé dvojice a druhého singla však museli nastoupit odlišní hráči.

Oba trenéři na prvního singla nasadili své singlové hvězdy. Úřadující vicemistr světa Marek Hulín se utkal s Janem Hanusem. Z pohledu vývoje finálového boje šlo o klíčový zápas. Oba singlisté převedli mimořádné výkony a tento zápas by klidně mohl být ozdobou finále mistrovství světa. Oba se museli vyrovnat s vysokou teplotou a velkým dusnem v martinské hale Na Podháji. Jan Hanus předvedl obrovskou kvalitu a neutuchající bojovnost. Když už to vypadalo, že musí omdlít dokázal v sobě najít další a další fyzické síly. Hanus svého soka nakonec přehrál 2:0 po setech 11:7 a 11:9.

S prvním důležitým zápasovým bodem v zádech nastoupila naše dvojice Rosenberk a Kop proti Jánu Brutovskému a Igoru Hulínovi. První set nám vyšel skvěle a po výhře 11:8 jsme byli blízko dalšího bodu. Pak se však soupeř výrazně zlepšil. Brutovskému začal skvěle vycházet útočný servis a naši hráči měli problémy s mezihrou. Po prohře 9:11 se šlo do třetího setu. Ten se dle mezinárodních pravidel hraje od stavu 0:0. Oba týmy se dlouho přetahovaly o zisk třetího setu. O bodech rozhodovaly opravdu malé detaily. V nich byli nakonec lepší nebo možná i šťastnější naši slovenští soupeři. Po výhře 12:10 byl stav utkání vyrovnán na 1:1.

Do zápasu trojic šli Pospíšil, Rosenberk a Hanus. Na druhé straně sítě hráli Brutovský, M. Hulín a I. Hulín a střídající Frolov. Naši hráči od prvních míčů byli o něco lepší. V poli skvěle chytali útoky soupeře a Pospíšilovi dokázali připravovat útočné pozice, které on zkušeně proměňoval. Výhra 11.4. byla spravedlivým odrazem dění na kurtu. V druhém setu byl naopak lepší náš soupeř. Hrající trenér Rosenberk na to reagoval střídáním Pospíšila za Kopa, ale set získali hosté 9:11. Na třetí set se opět vrátil Pospíšil a s ním i vítězná jízda z prvního setu. Naši hráči rychle získávali body a odskočili soupeři až na stav 9:3. Toto vedení jsme již nepustili a po výhře 11:5 jsme získali celý zápas a s ním i vedení 2:1.

Další v pořadí byl zápas druhých dvojic. Na něj šel opět Jan Hanus, který tak hrál již třetí finálový zápas! K měnu se postavil Jakub Pospíšil. Soupeř poslal na kurtu Marka Hulína, svého kapitána Frolova a v jeho průběhu se na hřišti objevil i náš bývalý hráč Bertko.  Naše dvojice od počátku hrála prim. Obdivuhodné bylo zejména jak neúnavný Hanus ve svém třetím finálovém zápase „jezdil“ po kurtu a v obraně za Pospíšilovým blokem „počapal“ obrovské množství útoků soupeře. Naši hráči už pokračování finále pátým zápasem nepřipustili. Po výhře v druhé dvojici 11:5 a 11:6 finálový boj vítězně ukončili.

Finálovou výhrou 3:1 nad NO KAC Jednota Košice dokázal získat MNK mobilprovás Modřice své celkové již šesté vítězství ve Světovém poháru klubů ve futnetu a po dvou předchozích výhrách dokázal zkompletovat zlatý světový klubový hattrick!

Je to zásluha jak hrajícího trenéra Rosenberka, tak všech ostatních šesti hráčů. Nebylo pro ně jednoduché se v průběhu nohejbalové sezony přeorientovat na mezinárodní futnetová pravidla a porazit celou zde hrající konkurenci. Před turnajem se do týmu vrátil Pavel Kop a svými výkony na hřišti i působením v týmu velmi rychle navázal na „staré zlaté časy“. Jako „hráče finále“ lze jednoznačně označit Jana Hanuse, který po asi životním singlu dokázal vyhrát i v trojici a dvojici.

Velké díky také patří našich osmi věrným fanouškům, kteří byl na místě už od sobotního rána a svým neúnavným povzbuzováním nám zejména ve vyhroceném nedělním finále dokázali vytvořit významnou podporu a prakticky domácí prostředí. Byli to tito věrní a stateční: Lenka Svobodová, Marcela Luklová, Antonín Stehlík, Jaroslav Jašek, Pavel Kovář, Pavel Lukl, Radek Jurný a Tomáš Jahoda.  Ještě jednou velký dík!

Musíme také poděkovat slovenským organizátorům. V sice již starší hale vše fungovalo v pořádku, jejich organizační tým byl velmi milý a ke všem vstřícný. I díky špičkovému ubytování a skvělé stravě si tak z Martina odvážíme jenom výborné pocity, a kromě zlatého poháru pro nejlepší klubový tým světa také prémii 1.000 € .

Petr Jahoda

předseda MNK Modřice