O víkendu 26. a 27.8.2023 se v areálu Slavoje Český Brod uskutečnila vrcholná akce starších žáků – Mistrovství České republiky v soutěžích dvojic a trojic. Náš klub nastupoval jako obhájce obou loňských titulů v těchto disciplínách.
V sobotu brzo ráno vyrazila celá výprava od haly směr Český Brod. Jako trenéři jeli Petr Jahoda a Roman Dlabka. Hráči Tomáš Jahoda, František Dlabka, Matyas Štor, Antonín Mrňa, Filip Merka. Nicolas Valter a věkem ještě mladší žák Vojtěch Šlezinger.
Po příjezdu k areálu jsme velmi obtížně hledali parkovací místo. Proto jsme „ naslepo“ objížděli přilehlé ulice a uličky až jsme v jedné objevili volné místo. Po zaparkování jsme si všimli, že ulice se jmenovala Vítězná. Když jsme vykládali vybavení z auta naproti přes ulici se otevřelo okno a z něj vykoukl šedovlasý stařík. Směrem k naší výpravě pronesl „Tak jste si přijeli pro ten titul!“. Zprvu jsme si pomysleli něco o přejícím starém pánovi, ale teprve až večer jsme zjistili, že to byl kouzlený dědeček…
Sobotního klání dvojic se účastnilo 35 dvojic, což je historický rekord! Naše A sestava Jahoda a Dlabka patřila mezi horké favority. B tým tvořil Mrňa a Štor a v C týmu se střídali Merka, Valter a Šlezinger. A tým svoji skupinu suverénně vyhrál. B a C tým bohužel zůstaly na prvním nepostupovém třetím místě ve skupině a turnaj pro ně skončil.
A tým měl v osmifinále za soupeře tým Strakonic, kde hraje i hráč Sliacký, který Jahodu nepříjemně potrápil na nedávném mistrovství singlů. A jako by se historie opakovala. Jasně vyhraný první set. Prohraný druhý a byl před námi ošemetný třetí zkrácený set. V tom naši kluci zabrali a po výhře 10:6 byli ve čtvrtfinále. Zde na něj čekal tým Žďáru nad Sázavou s razantním Sobotkou. V prvním setu ho kluci servisem dostali „ze hry“ a ovládli jej 10:5. V druhém setu došel stav až do devítek, ale pak postupový bod připsal náš tým. Bohužel před tímto míčem měl na mokré betonové ploše vedle kurtu při výběru útoku nepříjemný pád Tomáš Jahoda. Ihned nastoupila prudká bolest. Tu okamžitě srazil nastříkaný kelén a zápěstí zpevnilo obinadlo nasazené přítomným MUDr. Sýkorou. I přes velkou bolest o odstoupení se soutěže nemohla být ani řeč. V dalších dvou zápasech myšlenky na bolest pomohl potlačit zápasový adrenalin a Tomovo bojovné srdce. V semifinále nás už čekal jeden ze spolufavoritů tým Dolních Počernic. Od počátku šlo o vyrovnanou bitvu, kterou jsme v prvním setu výhrou 10:9 naklonili na naši stranu. V setu druhém už naši kluci zahráli „jako z partesu“ a výhrou 10:6 dokázali postoupit do finálového boje o titul.
Zde nás čekal náš dlouhodobě největší dvojkový rival, a to domácí tým mohutně povzbuzovaný místními fans. Naši hráči od počátku prvního setu prohrávali, ale ani za stavu 1:6 jsme nepanikařili. Chtěli jsme hrát svou hru, a to se nám nakonec i podařilo. Za stavu 7:7 jsme vytáhli celý turnaj schovanou změnu. Tom poprvé vlétl na nabíhaný levácký blok. Risk vyšel. Osmým bodem přímo z bloku jsme šli poprvé do vedení, a to už jsme nepustili. Získali jsme důležitý první set výhrou 10:7. V tom druhém už naši hráči naplno ovládli hru a po téměř exhibičním výkonu výhrou 10:5 obhájili mistrovský titul. V rámci obrovské pozápasové euforie jsem si vzpomněl i na toho Kouzelného dědečka ?.
Výhrou na letošním MČR naše dvojice potvrdila svoji dlouhodobou dvojkovou dominanci. V průběhu uplynulých dvou kalendářních let neprohrála sestava Jahoda a Dlabka v kategorii starších žáků v Pohárech ČNS nebo na MČR v disciplíně dvojic jediný dílčí zápas. Za celou tu dobu ztratili jen dva sety! Titul dvojkových králů jim tak patří zcela zaslouženě.
Bohužel po posledním zápase zmizel zápasový adrenalin a u Toma nastoupila naplno bolest zraněného zápěstí. Po bolestí probdělé noci jsme ráno absolvovali návštěvu kolínské nemocnice, kde jsme se dozvěděli, že Tom hrál od čtvrtfinále se zlomeným zápěstím! Ordinující doktor jen nechápavě kroutil hlavou a při vypisování zprávy si mumlal něco o sadistech a bláznech. Tomáš nafasoval sádru minimálně na 6 týdnů ☹.
Do nedělního turnaje trojic jsme tak na poslední chvíli museli změnit naši A sestavu. Ta měla být Jahoda, Dlabka a Štor. Dva týdny usilovného tréninku systému byly pryč. Naskočivší Tonda Mrňa do toho vlétl bez jediného setu tréninku s oběma spoluhráči. B tým tvořili hráči Merka, Valter a Šlezinger. Této sestavě chyběla útočná razance i zkušenosti, a tak ve skupině obsadili čtvrté nepostupové místo. U nově složeného A týmu jsme vůbec nevěděli, co od soutěže čekat. František Dlabka však zahrál fantasticky, a i bez Tomášové podpory pomáhal svými útoky i bloky kosit jednoho soupeře za druhým. Oba kluci za ním také zahráli maximum toho, co mohou a bojovali jako lvi. Zraněný Tomáš pak kluky aktivně koučoval a dodával jim sebevědomí. Vyhráli svoji skupinu a ve čtvrtfinále vyřadili i tým z Pekla. Následné semifinále nám do cesty postavilo jasného favorita soutěže domácí tým Českého Brodu. První set jsme prohráli 7:10. V druhém se karta obrátila a my v něm zvítězili 10:6. Třetí nervy drásající set došel až do stavu 9:9. Následný útok František Dlabka zakončil skvěle utaženou a odvážnou zatáčkou zahranou téměř z poloviny hřiště! Postup do finále byl náš a údiv i zklamání brodských hráčů a diváku kolem byly extrémní. Ve finále nás čekal tým Karlových Varů s fyzicky nejlépe disponovaným hráčem turnaje Tobiášem Gregorem. V prvním setu nás také Gregor „rozstřílel“, když možná naši zadáci měli z jeho útoků přehnaný respekt. V druhém setu už jsme hru vyrovnali a dotáhli ho až do devítek. Poslední bod však patřil soupeři a ten tak zaslouženě získal titul. „Zbylo“ na nás „jen“ stříbro. Ale kdyby mně ráno někdo řekl, že v této sestavě získáme stříbro, tak bych ho ihned nasměroval taky do kolínské nemocnice, avšak určitě na psychiatrii . Takže spokojenost s umístěním na stříbrném stupínku je obrovská a celé trojici patří velký dík a respekt.
Na závěr mně dovolte abych poděkoval všem našim hráčům za jejich celosezonní tréninkovou píli a na turnaji předvedené výkony. Děkuji také hráčům našeho dorostu, B týmu i mužům Holubic, kteří nám v průběhu prázdninových tréninků poskytovali skvělý sparing. Za pomoc při koučingu po oba dny děkuji Romanu Dlabkovi a v průběhu neděle i Tomášovi. A samozřejmě i všem co nám drželi palce!
