Tak jako každý rok na počátku prázdnin i letos se uskutečnil jediný moravský „osadní turnaj“, který na chatové osadě na Stříbském mlýně nedaleko Ivančic pořádá parta nohejbalových nadšenců kolem Petra Guldy.
Letošní jubilejní 45. ročník musel, tak jako i jiné turnaje standardně plánované na první červencový víkend, ustoupit MS U21 a ME družstev mužů v rumunské Bistrite. Toto se bohužel ukázalo jako negativní z pohledu letošní účasti týmů. Řada hráčů si své dovolené dopředu plánuje právě tak, aby odehráli Skřípák a po potřebné „rekonvalescenci“ mohli „sbírat body u rodin“ a odjet s nimi na dovolené. Oznámení o týdenním posunu tak už mnohým nedovolilo reagovat a letošní ročník se odehrál bez řady tradičních účastníků.
Na turnaji se tak sešlo 11 týmů. Hrálo se jako obvykle na dvou přírodních kurtech, které organizátoři, tak jako každý rok, dali do co nejlepší možné kondice.
Do čela obou skupin byli nasazeni potenciální favorité.
Do skupiny A tým, který pod názvem „Snad ho ti dva utáhnou“ jel nejenom obhajovat loňský titul, ale také pokusit se o získání vítězného hattricku. V roce 2023 vyhrál tým ve složení Vanke, T. Jahoda a Dlabka. V roce 2024 obhájil v sestavě Tolar, T. Jahoda a Dlabka. Letošní posun termínu zamezil účasti Dlabky, a tak byl k Tolarovi a mladému Jahodovi povolán českobrodský Jan Bálek. Tým pak jako čtvrtý hráč „jistil“ nejstarší účastník turnaje Petr Jahoda, který se na kurt dostal zejména ve skupině a umožnil zbytku týmu zregenerovat síly po pátečním večírku a noci ve stanu.
Ve skupině B byl jako nasazený tým „SPM“, kde kromě čerstvého dvojnásobného juniorského mistra světa Svobody hráli také Kolouch a Sluka.
Po odehrání obou skupin se do pavouka play-off dostala osmička nejlepších. Skupinu A suverénně ovládli „Snad ho ti dva utáhnou“. Ve skupině B mladé pušky z „SPM“ po pátečním zahajovacím večírku úplně nezachytili ranní tempo turnaje, a tak z prvního místa šel tým „Valda gang“ ve složení Jakub Pospíšil, Radek Jurný a nejmladší účastník turnaje teprve 11-ti letý Valentin Pospíšil.
Čtvrtfinálové boje přinesly Valdovu gangu stopku, kterou jim po třísetové výhře vystavil tým „KSN“ ve složení Ertelt, Boleloucký a Jonas.
Prudký déšť, který začal kropit areál již poslední čtvrtfinálové duely si vynutil asi hodinovou přestávku. Během ní si hráči sice oddechli, ale organizátoři se zapotili při tvrdé a poctivé práci, kterou udrželi kurty ve hratelném stavu.
Skupinové zaváhání týmu „SPM“ znamenalo, že už v semifinále se střetly dva nejvýše nasazené týmy „Snad ho ti dva utáhnou“ a „SPM“. Toto první semifinále přineslo na hlavním kurtu obsypaném skvělým počtem diváků vrchol turnaje. I když věkem mladí tak dnes již extraligovými i ligovými duely „otřískaní“ hráči, kteří by dohromady dali pěknou sbírku světových i republikových titulů, ukázali vše ze svého nohejbalového umění. Od počátku se lépe dařilo týmu „SPM“, který vedl již 4:1. „Snad ho ti dva utáhnou“ ale nepanikařili a věřili svému systému hry. S ním postupně začali drolit hru soupeřů a dotáhli se na něj při stavu 7:7. Pak už šli do vedení obhájci. Ti dotáhli první setu do výhry, a i v setu druhém si od počátku udržovali mírnou převahu. I druhý set dokázali vyhrát a první finalista turnaje byl jasný.
V druhém semifinále zvítězil po velmi vyrovnaném zápase tým hráčů z Postřelmova ve složení Bucher, Sládek a Surava poměrem 2:1 nad týmem „KSN“.
Zápas o 3. místo tedy přinesl souboj dvou týmů, které zvolily pro své názvy zkratky. „SPM“ proti „KSN“. Vzhledem k historii turnaje, která se startovala ještě za minulého režimu, už tedy chyběly jen týmy ROH a MNV (pro mladší čtenáře překládám „Revoluční odborové hnutí“ a Místní národní výbor“). Výhra 2:0 týmu „SPM“ znamenala bronzovou příčku.
Finálový duel týmů „Snad ho ti dva utáhnou“ a „PostrC“ se od počátku nesl v duchu mírné převahy obhájců titulu. Tomáš Jahoda obsluhoval nahrávkami hlavního smečaře Tolara i na „příbuchu“ spolehlivě hrajícího Bálka. Za blokujícím Bálkem pak Tolar i Jahoda spolehlivě „sbírali“ to co nepokryl blok. Tým z Postřelmova, který již několik let hraje velmi dobře v moravské části II. ligy však předvedl sympatický a kvalitní výkon. Na rozjeté obhájce to ale nestačilo. V prvním setu vyhráli 10:8. V setu druhém při vedení 9:6, se na poslední míče dostal na kurt symbolicky veterán Petr Jahoda, který po posledním míči mohl závěrečným pokleknutím na legendární skřípácký centrkurt vítězně ukončit nohejbalovou kariéru.
Tým „Snad ho ti dva utáhnou“ tedy dosáhl „zlatého hattricku“ a členové jeho týmu tak někteří opět a někteří poprvé připojí svá jména na podstavec „Moravského Stanley Cupu“ mezi ostatní nohejbalové legendy.
Komentář člena vítězného týmu „Snad ho ti dva utáhnou“ Petra Jahody: „Skřípák představuje zejména pro nohejbalisty z Moravy pomyslný „sportovně-společenský vrchol léta“. Já už řadu let působím pouze v roli nehrajícího kapitána. Když mně však v průběhu noci z pátka na sobotu přišla sms, že si bude vzhledem k průběhu večírku lepší „vzít si boty“ už jsem toho hrůzou moc nenaspal . Po dlouhých 9-ti letech jsem tak musel na Skřípáku „znovu do ostré akce“. Když jsem si ráno třesoucí se rukou dával do očí čočky, tak to trvalo asi půl hodiny . Ale musím říci, že těch pár míčů ve skupinách mě kluci na kurtu dokonale vzadu „zavřeli“ a já se naštěstí s míči moc nepotkal. A tak název z roku 2016, kdy mě dotáhli Honza Vanke a Ríša Laťák až k druhému místu se ukázal jako i z pohledu daleké budoucnosti správně a platně zvolený. Náš tým prošel turnajem bez ztráty setu a když mě kluci na poslední míče finále přemluvili abych šel „na plac“, tak jsem si splnil svůj asi 20 let starý nohejbalový sen být u výhry na Skřípáku. Moc jim za to děkuji.“
Vedle sportovního i společenského úspěchu turnaje se jeho aktéři podíleli i na finanční sbírce. V průběhu zimy došlo k tragickému požáru jedné z chat v bezprostředním sousedství centrkurtu. Při požáru byl velmi vážně popálen 12-ti letý Toník. Ten dokázal svůj boj o život vyhrát, ale stále ještě podstupuje léčku popálenin. Během turnaje přispívali hráči i návštěvníci „do kasičky“ a když tam jako poslední odevzdali svoji výhru 3.000 Kč i vítězové turnaje bylo nasbíralo skvělých 19.000 Kč. Díky všem! Sbírka byla v neděli po turnaji předána Toníkově rodině.
Petr Jahoda
