Celý program superfinálového dne v Českých Budějovicích vrcholil utkáním o titul Mistra České republiky v Extralize mužů.

Náš tým do něj postoupil až v sobotu pouhé dva dny před superfinálovým utkáním, když svůj postup musel vybojoval proti týmu Vsetína až v rozhodujícím třetím semifinále. V úterý tak byla naším první soupeřem únava, nemožnost dostatečné regenerace a také spousta menších či větších zranění v kádru. Dnes už klíčový hráč sestavy Svoboda, také bezprostředně před utkáním mužů odehrál superfinálový zápas i za dorost. Všechny tyto faktory hrály ve prospěch našeho soupeře, kterým byl tým SK Liapor Karlovy Vary. Ten se do superfinále probojoval po dlouhých letech, když v semifinále využil nejenom svoji dobrou formu, ale také absenci většiny klíčových hráčů svého soupeře z Čakovic. Díly dvouzápasové semifinálové výhře měl pak o celý týden více času na přípravu.

Jako první dvojici jsme nasadili Pospíšila s Rosenberkem. Proti nim šla sestava Gregor a Bíbr. Naši hráči vyhráli první set 10:9. V setu druhém zvítězili hosté 8:10 a díky lepšímu poměru míčů měli ve dvojkách nezanedbatelnou výhodu příjmu. Rozhodující set došel do stavu 9:9 a v této vypjaté chvíli vytáhl Jakub Pospíšil bodový blok a jím získal první zápasový bod pro náš tým.

Do druhé dvojice šla sestava Kop a Svoboda. Elitní hostující dvojice Vanke a Tolar však byla nad jejich síly a po prohře 7:10 a 7:10 bylo srovnáno na 1:1.

Následoval zápas trojic, kam nastoupilo naše elitní komando Pospíšil, Rosenberk a Višvader. Soupeř nasadil sestavu Gregor, Medek a Bíbr. První set byl exhibicí a výhra 10:3. Set druhý získali hosté 8:10. V setu třetím si to naše trojice „zkušeně ohlídala“ a po výhře 10:8 jsme se opět ujali vedení 2:1.

Do další trojice proti elitní sestavě soupeře Vanke, Tolar a Kokštein nastoupili Kop, Svoboda a Hanus. Naše trojice zahrála fantasticky. Překvapivě hladká výhra 10:6 a 10:3 byla pro celkový výsledek superfinále asi klíčová. Vedli jsme 3:1.

Před námi a velkým množstvím diváků, mezi kterými byla řada modřických fanoušků, byl singl. Zdravotní hendikep opět nepustil do hry Hanuse, a tak nastoupil Burian. Jeho soupeř úřadující mistr svět této disciplíny Lukáš Tolar však byl nad jeho síly. Po prohře 6:10 a 2:10 bylo sníženo na 3:2.

Jestli měly Karlovy Vary pomýšlet na obrat v utkání musela se v souboji elitních trojic jejich sestava Vanke, Tolar a Kokštein prosadit proti našim Pospíšilovi, Rosenberkovi a Višvaderovi. Obě tyto sestavy se nedávno střetly ve finále Mistrovsví republiky a tam byli lepší naši soupeři. V úterý v Českých Budějovicích ale bylo vše jinak. Naše trojka fungovala skvěle a soupeře jednoznačně přehrála výsledkem 10:6 a 10:7.

Při vedení 4:2 na zápasy nám tak k titulu chyběl jen poslední krok. Ten bývá někdy hrozně těžké udělat. Naše trojic Kop, Svoboda a Hanus to ale zvládla vpravdě „mistrovsky“. Proti sestavě Gregor, Medek a Bíbr zcela dominovala a po výhře 10:8 a 10:4 dokázala uzavřít výsledek celého utkání na 5:2.

Městský nohejbalový klub Modřice tak po roční pauze opět dokázal získat pro město Modřice titul Mistra České republiky v nohejbale družstev mužů! Je to již jubilejní 15. titul a náš klub tak dál navýšil svoje vedení v historické tabulce vítězů extraligy.

Komentář trenéra týmu mužů Lukáše Rosenberka: „Letošní sezona byla pro nás všechny poměrně dosti zajímavá, a to jak z herního, tak i týmového pohledu. Byla plná vzpomínek, srandy, dobré atmosféry a skvělých výsledků. Byla ale také plná dřiny, nervů, zranění a únavy.

Pokud bych měl být upřímný, výsledkově i herně jsme zažili to, na co jsme si před začátkem sezóny tajně mysleli - dobře si zahrát, zasmát se a vyhrát.

V průběhu celé základní části se nám povedlo míchat sestavou tak, aby si všichni zahráli a nikdo necítil pocit méněcennosti. Všichni byli součástí jedné party, která si pomalu šla za svým. Soudržnost týmu na zápasech byla velká, a to mi dělalo radost.

Play-off pro nás bylo náročné. Těžké zápasy se Vsetínem, který nás chtěl porazit za každou cenu. Zde si ale myslím, že se velmi projevila naše zkušenost z mnoha odehraných takto vypjatých zápasů. V krásném rozhodujícím zápase se podařilo soupeře přetlačit a postoupit do vysněného finále.

Finále pro nás všechny bylo třešničkou na dortu, kterou jsme si užívali od A do Z. Asi se nemusíte bavit o tom, že organizačně bylo vše podchycené skvěle a jak hráči, tak i diváci si to maximálně užili. Herně bylo finále dosti nevyzpytatelné. Byť určitě bystrý divák našel zápasy, ve kterých po celou dobu tahal jeden z týmů za delší konec, v některých zápasech to tak nebylo a zápasový bod se mohl překlopit na obě strany. Naštěstí však již v prvním finálovém zápase to bylo na naši stranu a nám to dodalo patřičný klid před trojkami, které máme prostě a jednoduše dlouhodobě výborné. Jsem rád, že se to, pro diváka možná opět „nudně“, potvrdilo a my mohli slavit celkově patnáctý titul v klubové historii.

Všem hráčům bych chtěl hrozně poděkovat - za přístup k celé sezóně, akceptování své role v týmu, atmosféru na zápasech i po nich a za další hezké vzpomínky, které v člověku zůstanou J. Obecně si nemyslím, že je vhodné za letošní rok jakkoliv vyzdvihovat individuality našeho týmu, nicméně udělat to chci. Velký dík patří Kubovi Pospíšilovi, který mi byl vždy pravou rukou. Jeho obětavost pro tým a přístup k nohejbalu jako takovému by mohl být vzorem pro mnoho lidí. A v neposlední řadě je to František Kalas. Skvělý, kamarádský a obětavý člověk jak na hřišti, tak i mimo něj, který pozitivní vnímání letošní sezóny u všech zúčastněných posunul jen svou účastí ještě o několik úrovní výše.“

Dovolte, abych závěrem za celý náš klub poděkoval všem hráčům, trenérům, dále všem osobám, které nám v průběhu roku obětavě pomáhali. Obrovský dík patří také našim skvělým fanouškům. Velké poděkování míří i k našim sponzorům, kde naprosto tím klíčovým je pro nás město Modřice. Velice si vážíme velké a dlouhodobé podpory, které nám město Modřice poskytuje. Bez ní bychom nejenom nemohli dosáhnout našeho 15. jubilejního titulu v mužích, ale také řady dalších skvělých úspěchů v žákovských a dorosteneckých kategoriích.