V legendárním prostoru Osady Jedličkovy lázně se v sobotu 9. srpna uskutečnil již 67. ročník tradičního turnaje trojic.
Do perfektně připraveného areálu s dvěma kurty se sjelo 12 trojic. Toto číslo na první pohled nevypadá příliš „úspěšně“, ale naprostá většina zde přihlášených týmů byla vysoce kvalitní mix extraligových a ligových hráčů a na kurtech také běhalo velké množství juniorských i seniorských mistrů světa. Úroveň hry tak byla už od počátku opravdu velmi vysoká.
Náš klub MNK Modřice vyslal do boje jeden tým složený z mladých dorostenců Tomáše Jahody a Tomáše Sluky. K nim se jako hostující hráč přiřadil čelákovický sniper Dan Matura. Tato sestava se poprvé sešla loni na legendární Šacungské kleci. Tu se jim podařilo ovládnout, a právě tam vznikla dohoda, že další rok „zkusí Jedli“.
Pořadatelé provedli nasazení a rozdělení týmů do dvou šesti členných skupin. Od počátku se hrálo na dva vítězné sety a ze skupin do čtvrtfinálového pavouka postoupily čtyři nejlepší týmy.
Kurty byly jako tradičně obsypány velkým množstvím diváků. A ti i společně s komentátorem a reprodukovanou hudbou přispěli ke skvělé atmosféře.
Čtvrtfinálové boje vygenerovaly soupeře do obou semifinálových bitev, které se již odehrály na jednom kurtu.
V prvním semifinále byl úspěšnější tým „MNK Modřice“ ve složení Matura, Jahoda a Sluka, který porazil tým s názvem „Dva a půl chlapa“ ve složení Sachl, Pachman a Gregor.
V druhém semifinále tým Bílá labuť (Hork, Tolar, Holas) vyhrál ve velké bitvě nad týmem „Kozí vejce“ hrajícím v sestavě Nesládek, Flekač a Šafr.
Poražení semifinalisté se utkali o třetí místo. Tady v sobě tým „Kozí vejce“ nalezl více sil a možná i motivace, a po výhře 10:7 a 10:6 získal třetí místo.
Pak už se kurt č. 1 chystal na vyvrcholení turnaje.
Favoritem byl určitě tým „Bílá labuť“. Zde hráli dva úřadující seniorští mistři světa a jeden bývalý juniorský mistr světa. Všechno pak to jsou extraligoví hráči, kteří jsou navíc ve svých klubech pilíři sestavy.
Finále přineslo opravdový vrchol turnaje a úžasnou podívanou.
Oba týmy předvedly moderní dynamický nohejbal. Servisy byly vesměs již prvním útočným úderem a oba elitní snipeři pak měli obrovské problémy bodovat do vynikajících obran. Nebylo tedy divu, že diváci viděli dlouhé série výměn, při kterých střídavě vydechovali v němém úžasu a střídavě odměňovali hráče obrovským aplausem. Jak zákroky v obranách, tak útoky obou bombarďáků byly často na hranici sebeobětování a posouvali limity toho, co je tělo nohejbalisty schopno ještě zvládnout. Do prvního setu nastoupili jako uragán mladíčci z „MNK Modřice“. Výsledkem bylo rychlé vedení, a to si pak, navzdory dlouhé a urputné bitvě, udrželi a do vítězného konce setu 10:6.
Tým „Bílá labuť“ tak byl „přitlačený ke zdi“ a bylo zřejmé, že musí nalézt cestu do doposud excelentní obrany soupeře. To se jim také pozvolna začalo dařit. Šlo se sice „bod za bod“, ale v závěru setu si výhrou 10:7 favorizovaný tým „Bílá labuť“ vynutil třetí set. Ten se na Jedli hraje od stavu 0:0. Diváci se tak po dvou skvělých sete oprávněně těšili na vyvrcholení. Hráči pak byli odhodláni pro svůj úspěch udělat maximum.
Začátek třetího setu pak za stavu 1:0 pro „Bílou labuť“ přinesl druhou výměnu, která se pro osud celého finále ukázala jako fatální. Nahrávka MNK Modřice na síť byla moc dlouhá a směřovala až za síť do pole soupeře. Filip Hork se pak, jak velí nohejbalové zvyklosti, snažil zakrýt míč před smečujícím Danem Maturou svým tělem otočeným zády k soupeři. Dan již nebyl schopen zabrzdit svůj pohyb směrem k míči a snahu útočným úderem zahrát míč do pole soupeře. Došlo k fatálnímu střetu smečující nohy s hlavou bránícího hráče. Obrovská rána doslova složila Filipa k zemi. Všichni kolem věděli, že „je zle“. Filip zůstal v mdlobách ležet. Zápas byl na dlouhou bodu přerušen a Filip byl s pomocí několika osob i velkého množství ledu „uváděn zpět do života“. Celá tato nešťastná situace velmi zasáhla i Dana Maturu. V jeho zoufalství nad zraněním kamaráda se dokonce objevilo i několik dlouhých minut pláče nad celou situací. K tomu se navíc při této výměně zranil při zákroku v poli i Tomáš Jahoda. A tak pohled na hřiště připomínal spíše pohled do přední bojové linie, protože současně byli ošetřováni hned dva hráči. Po dlouhých minutách byl Filip Hork opět statečně připraven ke hře. Dan Matura byl natolik otřesen, že spolu s celým svým týmem hodlali zbytek zápasu skrečovat ve prospěch soupeře. Teprve osobní objetí a domluva od Filipa Hokra změnila postoj týmu MNK Modřice a finále tak pokračovalo. Nicméně Dan Matura byl myšlenkami „úplně ze hry“. A také Tomáš Jahoda stál už jen „na jedné noze“. Doposud nádherné finále se tak už pouze „dohrálo“ a po výhře 10:3 ve třetím setu se šampiony „Jedličkov OPEN 2025“ stal tým „Bílá labuť“.
Tradiční turnaj s předlouhou tradicí tak modřickému nohejbalu přinesl další úspěch. Sice se „jízda“ našeho týmu nepodařila dotáhnout do zlatého konce, ale to jak, se oba naši mladí hráči dokázali vyrovnat s kvalitou soupeřů i celého turnaje pro ně bude jistě obrovským povzbuzením v budování další nohejbalové kariéry.
Petr Jahoda
